Prostorový hmatový model slouží zejména osobám se zrakovým znevýhodněním k lepší orientaci a poznání vymodelovaného území. Zpravidla se jedná o významné stavby jako muzea nebo hrady s jejich exteriéry i interiéry, ale může se také jednat o celé centrum města, případně dopravní uzly, jakými jsou například nádraží.

Alfons je poradenské centrum, které je součástí Institutu celoživotního vzdělávání VUT v Brně a jehož posláním je poskytovat poradenství a podpůrné služby uchazečům a studentům se specifickými potřebami na Vysokém učení technickém v Brně. Díky činnostem poradenského centra mohou tito studenti naplňovat svoje studium bez větších potíží. Centrum poskytuje odbornou pomoc i pedagogům a dalšímu personálu, čímž je usnadňována adaptace studentů do výuky a snadněji je možné nalézat individuální řešení připravené na míru každého konkrétního studenta.

Jedná se o speciálně vycvičené psy, kteří slouží jako pomocník pro osoby s tělesným znevýhodněním, kupříkladu jim podávají věci, otevírají a zavírají dveře, rozsvěcují světlo, svlékají oblečení nebo přivolávají pomoc. Jejich výcvik je vždy přizpůsoben danému majiteli. Dokáže zčásti nahradit pomoc osobního asistenta či rodinného příslušníka. Mimo samotnou pomoc s fyzickými úkony mohou psi na majitele pozitivně působit i psychicky a poskytují jim určitou formu socializace.

Braillovo písmo je speciální způsob zápisu textu, určený pro osoby nevidomé a slabozraké, který se čte pomocí hmatu. Písmo bylo vynalezeno francouzským učitelem Louisem Braillem. Znaky Braillova písma jsou složeny z šesti bodů uspořádaných do obdélníku v rozestavení 2 × 3, obdobně jako na hrací kostce. V každém z těchto šesti bodů je pak možno umístit buď vyvýšenou tečku, nebo prázdné místo. Celkem lze tímto způsobem utvořit 64 jedinečných znaků, kdy znak o 6 prázdných bodech vyjadřuje mezeru.

Byty v celoměstském zájmu zpravidla zahrnují bydlení v gesci daného města, které tyto byty nabízí zájemcům podle různých kritérií. Žadatele eviduje a o nájmu rozhoduje město. Požadavky na budoucí nájemce si město také určuje samo. Může se jednat o byty jak pro osoby s fyzickým nebo mentálním znevýhodněním, tak například pro zaměstnance veřejné správy nebo mladé rodiny.

Byty zvláštního určení jsou byty zvlášť stavebně upravené pro ubytování osob znevýhodněných pohybově (zejména hůře mobilních osob užívajících vozík) nebo osob znevýhodněných zrakově či sluchově (v Brně nejsou určeny pro osoby se sluchovým znevýhodněním). O byty se mohou ucházet osoby se sníženou schopností pohybu nebo orientace, z čehož plynou zvláštní potřeby v oblasti bydlení, které běžné byty nemohou naplnit. Správu a přidělování má ve své gesci příslušné oddělení městského úřadu nebo magistrátu města.

Jedná se o hlavní (primární) dorozumívací prostředek lidí neslyšících žijících v České republice. Jeho uživatelé komunikují skrze gesta, posunky, ale také grimasy nebo pohyby těla. Znakový jazyk se liší od mluvené češtiny a pro uživatele se jedná de facto o cizí jazyk. Český znakový jazyk (ČZJ) bývá obecně zaměňován za znakovanou češtinu, která ale vznikla na základě mluvené češtiny, odkud přejímá většinu slov a výrazů. Osoby neslyšící se s ní setkají především při výuce. ČZJ se od ní a dalších národních znakových jazyků odlišuje především svým slovníkem, zásobou znaků, ale i gramatikou.

Haptické mapy jsou určené pro čtení hmatem. Slouží tedy především osobám se zrakovým znevýhodněním. Na rozdíl od běžných map lze haptické mapy používat pouze v  tištěné podobě. Prvky obsažené v haptických mapách jsou kvůli přehlednosti oproti standardním mapám zjednodušené. Kvůli snazšímu hmatovému vnímání jsou některé prvky vizuálně sloučeny. Grafika bývá doplněna o popisky ulic, a to jak v Braillově písmu, tak latinkou, aby zůstala zachována možnost simultánního využití i pro vidící uživatele.

Homologace je schvalovací proces ve věci ověření vlastností určitého výrobku z hlediska přípustnosti jeho použití. Jedná se o byrokraticky náročný proces, který zahrnuje základní vstupní hodnocení, testování podle daných směrnic a norem a nakonec potvrzení schvalovacího orgánu. V případě homologace vozidel by po ukončení procesu mělo vozidlo splňovat všechny právní a technické požadavky, specifické pro danou zemi. V případě homologace tramvaje s indukční smyčkou vydává certifikát o homologaci, resp. k uvedení do provozu Drážní úřad.

Indukční smyčka je kompenzační pomůcka pro osoby nedoslýchavé, která se používá pro usnadnění komunikace s nimi. Indukční smyčky jsou umístěny v prostoru. Zvuk přijímaný ze zdroje, například televize, telefonu či přehrávače, do prostoru vyzařují a sluchadla ho zachycují. Osoby se zbytkem sluchu mají možnost plnohodnotného poslechu v nejrůznějších situacích, kdy by jen samotné sluchadlo nestačilo, kupříkladu v prostorech, kde dochází k velkému akustickému rušení jinými zvuky.

Jedná se o neziskovou organizaci, která se zaměřuje na zpřístupnění sportovních aktivit pro děti a mladistvé se zdravotním znevýhodněním. Pomoc spočívá především ve finanční podpoře jednotlivců nebo organizací, např. při koupi sportovního náčiní, nebo v tvorbě cvičebních prostorů.

Oprava je technologický postup, kterým se opotřebovaná nebo jinak poškozená věc vrátí do původního, resp. použitelného stavu. Oprava může spočívat například ve výměně poškozených součástí nebo v obnovení správného uspořádání součástí. Při opravě běžně nedochází k výrazné změně existujícího stavu, tudíž nedochází k významným inovacím jako například změně povrchu chodníku, výšky obrubníku nebo změně uspořádání veřejného prostoru. Bývá výrazně rychlejší a levnější než rekonstrukce.

Označník je svislé výrazné označení tramvajové, autobusové nebo trolejbusové zastávky, popřípadě zastávky jiné veřejné nebo i neveřejné dopravy, které se umisťuje zpravidla v úrovni čela nástupní hrany. Označník nese základní informace o linkách veřejné dopravy, které zastávku obsluhují.

Indukční smyčka je zařízení, které osobám se zbytkem sluchu umožňuje plnohodnotný poslech v nejrůznějších situacích, ve kterých samotné sluchadlo nedokáže posloužit. Indukční smyčky dělíme na přenosné a zabudované. Přenosná indukční smyčka se liší od té zabudované především možností manipulace. Lze ji tedy přenášet z místa na místo, kde může být znovu instalována. S přenosnou indukční smyčkou se můžeme setkat zejména na přepážkách úřadů, pokladnách a dalších místech, kde je třeba zajistit srozumitelnou komunikaci s osobami se sluchovým znevýhodněním. Kapacita baterie indukční smyčky se pohybuje okolo 14 hodin.

Rekonstrukce je výrazný zásah do objektu za účelem jeho zhodnocení, resp. vylepšení a rozšíření jeho užívání. Na rozdíl od opravy dochází při rekonstrukci k zvýšení užitnosti objektu nebo prostoru. V kontextu tématu bezbariérovosti se může jednat zejména o úpravy veřejného prostoru jako snížení obrubníku, instalace reliéfní dlažby nebo snížení sklonu terénu. Bývá výrazně pomalejší a finančně nákladnější než oprava.

Reliéfní dlažba je díky svému tvaru a výstupkům hmatem dobře rozpoznatelný povrch, který slouží k orientaci osob se zrakovým znevýhodněním při pohybu v prostoru a naznačuje změnu povrchu, případně potenciální překážku na trase. Jedná se nejčastěji o umělé vodicí linie nebo o venkovní dlažbu ve formě signálního či varovného pásu na chodnících, např. před přechody nebo na nástupištích MHD.

Rozpojovací tlačítko je speciální tlačítko na sloupech semaforů. Používají se v případech, kdy jsou dvě „klepátka“ na jednom sloupku nebo blízko sebe a nelze spolehlivě rozeznat, odkud jde zvuk klepání. Přidržení tlačítka umlčí zvuk pro nepotřebný směr chůze a ponechá pouze zvuk pro žádaný směr chůze.

Signální pás je zvláštní forma umělé vodicí linie, která určuje nevidomému přesný směr chůze v definovaných případech, např. přístup od vodicí linie k označníku MHD nebo k přechodu pro chodce. Signální pás je vždy ukončen u přirozené nebo umělé vodicí linie. Jeho povrch tvoří výstupky tvaru komolých kuželů s průměrem 20 milimetrů, výškou 5 milimetrů a roztečí výstupků 50 až 100 milimetrů. Signální pás je hmatný slepeckou holí a nášlapem. Tento pás je široký 800 až 1000 milimetrů, aby jej nebylo možné nevědomky přejít. V mozaikové dlažbě se signální pás lemuje rovinnými deskami šířky minimálně 250 milimetrů, které zvýrazňují jeho hmatný kontrast. Pás je také obvykle vizuálně kontrastní vůči okolí. Na rozdíl od varovného pásu (400 milimetrů) je signální pás širší. Signální pásy mají být vedeny především přímo, změna jejich směru musí být oprávněná a výjimečná a provádí se přednostně v pravém úhlu, v místě styku signálních pásů se zřizuje jejich přerušení.

Sluchadlo je elektronická pomůcka, která se nejčastěji nosí za uchem nebo v uchu. Někdy se také nesprávně označuje jako naslouchadlo. Cílem sluchadla je zlepšení doslýchavosti osob se sluchovým znevýhodněním. Jeho základní části jsou mikrofon, sluchátko a výkonný mikročip se zesilovačem zvuku napájený baterií. Sluchadla jsou schopna: zvýraznit zvuk přicházející z určitého směru, zaměřit se na řeč a potlačit okolní hluk, komprimovat frekvence zvuku tak, aby byly znovu uchem slyšitelné. To vše automaticky bez manuálního zásahu uživatelů sluchadla.

Jde o zkratku pro vysílač povelů pro nevidomé. Tato technologie umožňuje využití aktivátoru povelů na malém ovladači nebo na bílé holi, kdy stačí stisknout tlačítko s číslem povelu (1–6). Jednotlivá tlačítka mají vždy jen jednu funkci a její přiřazení ke každému číslu je standardizované. Jedná se o rádiový vysílač, kterým si osoby se zrakovým znevýhodněním aktivují akustická zařízení, např. externí hlásiče na vozidlech MHD, klepátka na semaforech nebo informační panely před vstupy i uvnitř budov institucí.

Varovný pás označuje rozhraní mezi prostorem běžně přístupným a prostorem potenciálně nebezpečným. Tento pás se zřizuje v dopravních stavbách nebo na komunikacích, konkrétně v místech sníženého obrubníku, např. bezbariérové přechody či tramvajové zastávky. Jeho povrch tvoří výstupky tvaru komolých kuželů s průměrem 20 milimetrů, výškou 5 milimetrů a roztečí výstupků 50 až 100 milimetrů. Varovný pás je hmatný bílou holí a nášlapem a musí být barevně kontrastní. Charakter povrchu varovného pásu je obvykle shodný se signálním pásem. K záměně však nemůže dojít vzhledem k jejich zřetelně odlišné šířce – varovný pás 400 milimetrů (pro interiér 300 milimetrů) a signální pás nejméně 800 milimetrů. V rámci realizace bezbariérových staveb se také klade důraz na dostatečný hmatný rozdíl mezi signálním i varovným pásem a jejich okolím, uvedené pásy musejí být také vizuálně, nejlépe barevně, kontrastní oproti okolí.

Hmatem rozpoznatelná linie, která slouží k orientaci osob se zrakovým znevýhodněním při pohybu v prostoru. Do prostoru podél vodicí linie by se neměly umísťovat žádné předměty (900 mm od osy přirozené vodicí linie nebo 800 mm od osy umělé vodicí linie).

Vodicí pes je speciálně vycvičený pes sloužící jako zvláštní pomůcka pro osoby se zrakovým znevýhodněním. Vodicí pes má za úkol provázet osobu se zrakovým znevýhodněním a pomáhat jí v běžném životě, a to hlavně při pohybu v exteriéru a veřejných budovách. Podobně jako asistenční pes i vodicí pes působí pozitivně na majitelovu psychiku a zvyšuje sebevědomí při pohybu v neznámém prostoru.

Tato vyhláška z roku 2009 se zabývá obecnými technickými požadavky, které zabezpečují bezbariérové užívání staveb. Vyhláška byla vydána v rámci tzv. stavebního zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, Ministerstvem pro místní rozvoj. Vyhláška stanoví obecné technické požadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno jejich užívání „osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace“. Tato vyhláška má sloužit jako návod, jak postupovat při činnostech spjatých se stavební činností ve veřejném i privátním prostoru. Vyhláška jasně stanovuje pravidla, která musí daný projekt splňovat, aby byla naplněna její vize.

Workoutové hřiště tvoří soustavy hrazd, bradel, žebřin a dalších jednoduchých prvků sloužících k cvičení, zejména s vlastní vahou. Tyto konstrukce se většinou nachází venku, ve veřejných prostorech obcí, jako jsou parky, sídliště nebo sportovní areály. Přístup k nim je zpravidla bezplatný. Výhodou těchto míst je tedy především jejich dostupnost pro každého, kdo má zájem cvičit nebo posilovat. V kontextu bezbariérovosti těchto míst je důležitý zejména povrch, který by neměl být sypký (písek, štěrk), ale zároveň měkký, aby mohl tlumit pád nebo náraz. Aby byla hřiště dostupná skutečně pro každého, například uživatele invalidního vozíku, je nutné mít vybavení v dosažitelné výšce.

Zabudované indukční smyčky mají za úkol usnadnit osobám se sluchovým znevýhodněním poslech především ve velkých, rozlehlých sálech, jako jsou například kina, divadla, koncertní sály nebo konferenční haly. Princip fungování se ve své podstatě neliší od fungování přenosné indukční smyčky, umožňuje tedy plnohodnotný poslech v nejrůznějších situacích, ve kterých samotné sluchadlo nedokáže posloužit. Smyčka je umístěna po obvodu sálu nebo hlediště v obvodové stěně, nejčastěji zatažena do trubky pod povrchem stěny. V případě, že toto není možné, může se indukční smyčka vložit do podlahy. Indukční smyčky mohou být vedeny přes celý sál hlediště nebo ji lze nainstalovat pouze přes několik řad sedadel v hledišti, které budou přednostně obsazovány nedoslýchavými lidmi.