Nádraží, kde se nevidomí lidé nemusejí ztrácet: autobusové nádraží u Grandhotelu, Brno

Jak upravit chaotický prostor vytíženého autobusového nádraží pro nevidomé lidi?

Ilustrační příběh

Začíná rok 2016 a nevidomý pan Jiří se chystá jet z Brna mezinárodní autobusovou linkou do Vídně. Tato linka odjíždí z autobusového nádraží u Grandhotelu. Pan Jiří se na nádraží u Grandu potřebuje dostat z nedalekého nástupiště tramvají před hlavním vlakovým nádražím. Odtud má k nádraží u Grandu vést vodicí linie. Pan Jiří se po ní vydá, avšak vodicí linie náhle končí u křižovatky. Pan Jiří neví, kudy dál, a tak pokračuje směrem za zvukem autobusových motorů. Dlouho bloudí, ale naštěstí si ho všimne kolemjdoucí, který ho dovede k autobusovým nástupištím. Onomu kolemjdoucímu však náhle odjíždí autobus, a tak musí Jiřího opustit. Pan Jiří ví, že musí odjet z nástupiště číslo 5, ale netuší, jak ho nalézt. Ptá se proto u prodejního stánku, kde mu odvětí: „Pětka je támhle kousek nalevo od vás.“ Pan Jiří se tím směrem vydává, ale bez vodicí linie si není jistý. Ptá se proto lidí čekajících na autobus. Ti mu odvětí, že vůbec nevědí, jak tu jsou nástupiště rozmístěná, a že čekají, až prostě uvidí svůj autobus. Nakonec se dozví, že k nástupišti číslo 5 zcela náhodně sám došel. Autobus, do kterého zde právě nastupují cestující, však míří do Krakova, nikoli do Vídně. Pan Jiří tedy čeká. Autobus do Krakova odjíždí a žádný jiný dlouho nepřijíždí. Po chvíli se ptá jiného čekajícího muže, zdali tu někde nestojí autobus do Vídně. Onen muž mu odvětí, že ten autobus tu již byl, ale stál ve vozovce až za autobusem do Krakova, neboť se jinam nevešel. A že odbavil cestující a před chvílí odjel.

Na obrázku jsou dva autobusy stojící podél jednoho nástupiště. Třetí autobus stojí vedle nich ve vozovce, připraven odbavit cestující.

Analýza

Pro nevidomé cestující neexistovala k autobusovému nádraží u Grandu v Brně žádná jednoduchá cesta.
Byla vybudována umělá vodicí linie od vlakového nádraží, která ale končila v křižovatce.
Když už se nevidomí lidé dostali na autobusové nádraží, bylo pro ně obtížné nalézt konkrétní nástupiště.
Při velkém vytížení nádraží bylo téměř nemožné najít mezi velkým množstvím lidí svůj spoj.

Návrh

Vodicí linie je třeba vytvořit tak, aby navedly nevidomé cestující až k jednotlivým nástupištím.
Nástupišť musí být vytvořeno takové množství a linky mezi nimi musejí být rozmístěné takovým způsobem, aby každý jeden autobus mohl vždy stát u svého nástupiště.
Nástupiště musí být označena takovým způsobem, aby byla rozpoznatelná i pro nevidomé lidi.
K tomu je možné využít reliéfní dlažbu na zemi a Braillovo písmo na označnících nástupišť.
Zároveň je vhodné umístit orientační prvek u příchodu k nádraží, který zobrazuje, jak je celý prostor nádraží organizován. K tomu může posloužit haptická mapa, 3D hmatový model anebo orientační hlasový majáček.

Konkrétní realizace v Brně

Odborník na odstraňování bariér pro nevidomé osoby se dlouho snažil přesvědčit zástupce města o nutnosti zpřístupnění autobusového nádraží u Grandhotelu včetně přístupové cesty k němu. Byla sice vybudována přístupová umělá vodicí linie, která ale končila nebezpečně v křižovatce. Po mnoha konzultacích, v nichž se angažovaly Brněnské komunikace, Úřad městské části Brno střed a Poradní sbor pro bezbariérové Brno, přišel Dopravní podnik města Brna s projektem rekonstrukce celého prostoru autobusového nádraží. Rekonstrukce trvala rok, celkově zpřehlednila nádraží, lépe rozmístila nástupiště a přinesla i jejich dostatečně rozpoznatelné označení. Na nádraží byla vytvořena bezpečná přístupová vodicí linie a k samotným nástupištím se z ní větvily signální pásy. Byl nainstalován orientační hlasový majáček s informacemi o rozmístění pokladen a elektronický informační panel. V přední části nádraží byl u vodicí linie umístěn 3D hmatový model celého nádraží, který nevidomým cestujícím zprostředkuje představu o celkové kompozici nádraží. Je doplněn popisky v Braillově písmu. Lidé se zrakovým znevýhodněním byli navíc s popisem nově zrekonstruovaného nádraží seznámeni všemi jim dostupnými informačními kanály (časopis Chaloupka, zasilatelské e mailové konference, web).

Na obrázku je hlavní přístup na nádraží s viditelnými vodicími liniemi a haptickou mapou nádraží.

Časová osa

2014:
iniciativa snažící se přesvědčit zástupce města o nutnosti zpřístupnění nádraží pro nevidomé uživatele
2015:
vybudována vodicí linie, která nevhodně končí v křižovatce
2016:
začíná se hovořit o celkové rekonstrukci nádraží
2017:
díky podnětům různých skupin uživatelů se začíná tvořit projekt rekonstrukce
2019:
probíhá rekonstrukce, na konci roku se nádraží znovu otevírá veřejnosti
2020:
dokončeny poslední bezbariérové úpravy

Omezení řešení

K bezbariérové rekonstrukci tak komplikovaného prostoru, jakým je nádraží, je potřeba iniciativy vícero skupin.
Při takto komplexní rekonstrukci se jedná o finančně náročnou investici, u které není výjimkou navýšení finančních nákladů v průběhu samotné rekonstrukce.

Závěry

I složité, chaotické a vytížené prostory se dají rekonstruovat takovým způsobem, který je vyhovující pro nevidomé lidi.
V tom případě je třeba dobře promyslet koncepci větvících se umělých orientačních prvků.
Je také potřeba dobře označit klíčové body v prostoru, jako jsou kupříkladu nástupiště, pokladny či záchody.
Orientaci nevidomých osob může napomoci 3D hmatový model celého prostoru, kde jsou klíčové body vyznačeny a popsány.

Slovníček

reliéfní dlažba: Jedná se o hmatem dobře rozpoznatelný povrch, který slouží k orientaci osob se zrakovým znevýhodněním při pohybu v prostoru. Díky svému specifickému tvaru (hrboly a drážky)dobře naznačuje náhlou změnu povrchu, případně potenciální překážku na trase. Jedná se nejčastěji o venkovní dlažbu vhodnou pro signální a varovné pásy na chodnících, před přechody či na nástupištích metra, tramvají, trolejbusů nebo autobusů. Naprostá většina typů takové dlažby bývá provedena ve světlých barvách, které rozpozná mnoho osob se zrakovým znevýhodněním od běžně používaných tmavých povrchů. Podstatný je barevný kontrast mezi povrchem a reliéfní dlažbou. Existují různé druhy povrchů, které mají svůj specifický význam – například paralelní hrboly ve čtvercovém uspořádání značí přechod komunikace; příčné drážky vůči směru pohybu značí možnou překážku v cestě (kupříkladu schody); podélné drážky vůči směru pohybu značí bezpečnou cestu bez překážek.
vodicí linie: Hmatem rozpoznatelná linie, která slouží k orientaci osob se zrakovým znevýhodněním při pohybu v prostoru. Vodicí linie rozlišujeme na přirozené vodicí linie a umělé vodicí linie. Přirozená vodicí linie je preferovanější. Jedná se především o přirozené součásti prostoru jako stěna domu, podezdívka plotu nebo obrubník trávníku, naopak v žádném případě není vhodnou vodicí linií obrubník chodníku na hraně vozovky. Umělá vodicí linie je speciálně vytvořený stavební prvek, který tvoří zpravidla podélné drážky, čímž je umožněna hmatová identifikace holí nebo nášlapem. Tento typ bývá využíván v případě, kdy není možné v prostoru využít přirozené vodicí linie.
označník (zastávky): Označník je svislé výrazné označení tramvajové, autobusové nebo trolejbusové zastávky, popřípadě zastávky jiné veřejné nebo i neveřejné dopravy. Označník se umisťuje zpravidla v úrovni čela nástupní hrany (na začátku nástupního ostrůvku nebo na začátku části chodníku vymezené pro zastávku). Označník nese základní informace o linkách veřejné dopravy, které zastávku obsluhují. Součástí označníku je: značka zastávky; tabulka nebo obdobné označení s názvem zastávky; tabulky nebo obdobné označení s čísly nebo jiným označením linek, případně směrovými šipkami; deska nebo skříňka pro jízdní řády a součástí může být dále i odpadkový koš.
Braillovo písmo: Braillovo písmo je systém čtení a psaní pomocí dotyku, který používají osoby nevidomé i slabozraké. Skládá se z uspořádání teček, které tvoří písmena abecedy, čísla a interpunkční znaménka. Základní symbol Braillova písma, nazývaný Braillova buňka, se skládá ze šesti teček uspořádaných do tvaru obdélníku – tří teček vertikálně a dvou horizontálně. Braillovo (slepecké) písmo tedy používá šestibodové buňky. Každý znak je tvořen určitou kombinací těchto vystouplých a prázdných bodů. Celkem lze tímto způsobem utvořit 64 jedinečných znaků, kdy znak o 6 prázdných bodech vyjadřuje mezeru. Braillovo písmo je základním prostředkem gramotnosti nevidomých a dává nevidomému jednotlivci možnost seznámit se s pravopisem, interpunkcí a obecně psaným textem. Pro tisk dokumentů se využívá tzv. Pichtův psací stroj nebo speciální tiskárny. Problémem Braillova písma je nejednotnost systému (různé země používají různé normy), ale i nároky na prostor – běžně na jednu stranu A4 zaznamenáme 4–5 tisíc znaků, nicméně při použití Braillovy abecedy se na stranu A4 zaznamená 800–900 znaků.
haptická mapa: Haptické mapy jsou mapy určené pro čtení hmatem. Slouží tedy především osobám se zrakovým znevýhodněním. Na rozdíl od běžných map lze haptické mapy používat pouze v tištěné podobě. Prvky obsažené v haptických mapách jsou kvůli přehlednosti oproti standardním mapám zjednodušené. Kvůli snazšímu hmatovému vnímání jsou některé prvky vizuálně sloučeny. Lidem se zrakovým znevýhodněním se vytvořením a zpřístupněním haptických map otevírá možnost získat mapu libovolného území, přičemž výroba této mapy včetně veškeré přípravy podkladů trvá jen několik minut. Vybraný mapový podklad je s respektováním zásad hmatového vnímání převeden do grafického dokumentu, který je optimalizován pro technologie využívající takzvaný mikrokapslový papír. Na jeho teplocitlivou vrstvu se předloha standardním způsobem vytiskne a ve speciálním zařízení pomocí infračervené lampy zahřeje. Tím tmavé kontury získají na objemu, vystoupí nad povrch papíru a vytvoří hladký a dobře hmatný reliéf.
3D hmatový model: Prostorové hmatové modely slouží zejména osobám se zrakovým znevýhodněním k lepší orientaci a poznání vymodelovaného území, avšak mají široké uplatnění napříč různými obory jako pedagogika, umění, ale i územní plánování a architektura. Cílem těchto modelů je v požadovaném fyzickém měřítku a vhodnými haptickými vlastnostmi (minimum ostrých hran, více radiál) předat informace o prostorovém kontextu místa. To platí jak pro venkovní, tak pro vnitřní prostory. Hmatové modely se nejčastěji vyskytují na hradech nebo v muzeích, případně mohou vizualizovat celé centrum města. Nově jsou hmatové modely i součástí významných dopravních uzlů, jako jsou autobusová nebo vlaková nádraží. Výhodou těchto dotykových modelů je i to, že přitahují pozornost vidících lidí, kteří tak mají možnost poznat místo způsobem, jak ho poznává osoba se zrakovým znevýhodněním, tedy hmatem.
rekonstrukce: Rekonstrukce je výrazný zásah do objektu za účelem jeho zhodnocení, resp. vylepšení a rozšíření jeho užívání. Na rozdíl od opravy přináší objektu novou kvalitu, další vlastnosti, vyšší technické zhodnocení, resp. významnější kvalitativní změny. Nejedná se tak pouze o opravu s nápravou poškození, ale o zásadní změnu ve prospěch významně vyšší užitnosti. Rekonstrukce obnáší i počáteční demoliční práce, stavební práce nových prvků, případně i rekonstrukci souvisejících položek (např. rozvodů vody, vytápění, elektroinstalace, podlah, dveří, oken, omítek, ale i povrchu komunikace či výměnu itineráře veřejného prostoru).

celý slovníček →