1. 

   Oslovte a pozdravte nevidomého jako první (on Vás nevidí), přípustné je dotknout se jeho ramene či paže, aby věděl, že mluvíte s ním.

2. Hovořte přímo na nevidomého, vnímá Váš pohled a také Vás lépe slyší. Nabídnutou pomoc s ním proberte a dohodněte se o její konkrétní podobě.

3. Pomáhající nabízí vždy svou pokrčenou paži nevidomému, aby se mohl přidržet lokte nebo zavěsit do rámě. Poté kráčíte vedle sebe.

4. Pomáhající na cestě upozorňuje nevidomého na netradiční zábrany na chodníku. Při pohybu venku pomůže nevidomému včasné a nedramatické slovní upozornění na danou situaci.

5. Před obrubníky, schody, dveřmi, eskalátory a jinými překážkami pomáhající zastaví a slovně je popíše nevidomému.

6. Při procházení úzkým průchodem jde pomáhající vždy první. Pomáhající naznačí pohybem paže, za niž se nevidomý drží, aby se zařadil za něj a šel za ním v zákrytu.

7. Na zastávce při přijíždějícím vozu můžete povědět nevidomému číslo spoje, směr jízdy… Po odsouhlasení nevidomého, že je to jeho spoj, tak lze pomoci s nástupem.

8. Při pomoci s nástupem do vozu nastupuje první vždy pomáhající v závěsu s nevidomým a kolmo ke dveřím. Ihned po nástupu pomůžete nevidomému najít pevné madlo či sedadlo. U výstupu z dopravního prostředku jde opět první pomáhající.

9. Jestliže uvolňujete sedadlo nevidomému, vždy mu to řekněte (nevidomý to nemá možnost jinak zjistit), konkrétně „asi krok před Vámi po Vaší levé ruce je volné sedadlo“, ukažte mu ho, aby si mohl sednout.

10. Osoba se zrakovým postižením s vodicím psem má zpravidla v tramvaji vyhrazené místo hned naproti prvním dveřím za řidičem.

DESATERO ke stažení v PDF